Triskel Robert Graves: BÍLÁ BOHYNĚ
Překlad: Petra E. Malíková (1997)

Kapitola 10
Stromová abeceda
Beth
Luis
Nion
Fearn
Saille
Uath
Duir
Tinne
Coll
Muin
Gort
Pethboc
Ruis
Kapitola 11
Stromová abeceda
Ailm
Onn
Ura
Eadha
Idho
... (1)
...
Kapitola 14
Srnec v houštině


Zpět na hlavní stránku

Dr. Macalister přikládá irskému stromovému oghamu jen o málo větší důležitost, než dalším šifrovým systémům, zaznamenaným v Book of Ballymote: oghamu vepřů, oghamu hradů a oghamu plodů. Avšak jméno abecedy B-L-N, která je nesporně starší než abeceda B-L-F, tvoří jména tří stromů. To dokazuje, že původní ogham byl stromový. Mytologické spojitosti stromů z O'Flahertyho seznamu jsou tak starobylé, rozmanité a logické, že se zdá nemožným pokládat jej za pozdně středověký výmysl, "pedantický a umělý". Zdá se, že se jedná o původní abecedu, kterou vynalezl Ogma Sluneční tvář. Dr.Macalister znevažuje vynález oghamu jako dětinský a nehodný boha, neboť pokládá za jediný pravý ogham abecedu Boibel-Loth. Abecedu Beth-Luis-Nion považuje za experimentální přístup k oghamu a domnívá se, že obě abecedy jsou opisem řecké abecedy. Nedá se přesvědčit, že by některá z obou abeced mohla mít vedle zjevné abecední hodnoty ještě nějakou jinou.

Námitkou proti tomu, že by mohla být Beth-Luis-Nion kompletní abecedou je v tom, že má jen třináct souhlásek; jedna z nich (NG) je zbytečná, zatímco dvě starobylá písmena, Q a Z, obsažené v Boibel-Loth a v oghamu známé jako Quert a Straif, jsou vypuštěna. Straif je trnka a Quert planá jabloň - oba stromy jsou mytologicky důležité. Jestliže Ogma Sluneční tvář vztyčil čtyři pilíře stejné výšky, původní systém musel obsahovat pět samohlásek a tři soubory souhlásek po pěti. K této námitce se ještě v úplnosti vrátím v Kapitole 13. Zatím stačí poznamenat, že O'Flaherty nebyl jediný, kdo abecedu B-L-N zaznamenal pouze s třinácti souhláskami. Stejný počet hlásek má O'Sullivanův ogham, který cituje Ledwich v Irských starožitnostech; také zde je vynecháno Q a Z, ale NG je nahraženo písmenem P. O'Sullivan navíc přidává několik dvojhlásek a další záhadné symboly jako EG, FEO a OAI, princip abecedy je však stejný.

Podle Edwarda Daviese byla abeceda Beth-Luis-Nion nazvána podle B-L-N jako souhlásek ve jméně keltského boha slunečního roku Belena. Dává to smysl, protože to naznačuje ztotožnění třinácti souhlásek, měsíců v roce, s různými třináctičlennými skupinami v mytologii - například s Artušem a jeho dvanácti rytíři Kulatého stolu, s Odysseem a jeho dvanácti společníky, s Romulem a jeho dvanácti pastýři, Rolandem a dvanácti francouzskými šlechtici, Jakubem a jeho dvanácti syny, Hrolfem Dánským a jeho dvanácti berserky. Také s hlavou a dvanácti dalšími částmi Osiridova roztrhaného těla, které Isis na své loďce vylovila z Nilu - Osiris byl původně bohem stromu. Stejně můžeme ztotožnit pět sezónních samohlásek s tajemnými pěticemi britských bohyň (y Mamau, deae matronae), které se objevují v nápisech z doby římské, a s různými pěticípými listy rostlin (zvláště břečťanu, révy, ostružiníku, fíku a platanu) (poznámka), které byly zasvěceny Bílé Bohyni.

Ale kde abeceda Beth-Luis-Nion vznikla? Je zjevné, že všechny stromy a keře této abecedy jsou s výjimkou vinné révy lesními rostlinami, které se vyskytují na Britských ostrovech. To, že abeceda nezahrnuje žádné zahradní stromy mi napovídá, že byla dovezena v pradávných dobách z hustě zalesněných severních částí oblasti, kde divoce roste réva. Jedinou oblastí, která tomu pokud vím odpovídá, je paflagonsko-pontský pás na jižním pobřeží Černého moře. Krétský původ nepřipadá do úvahy: hlavními stromy na četných posvátných krétských obrazech a rytinách jsou fík, oliva, cypřiš, réva, borovice a palma.

Nemůžeme Dr. Macalistera odsuzovat za to, že pochybuje o starobylosti O'Flahertyho Beth-Luis-Nionu, protože ve středověkém Irsku se běžně používalo několik různých systémů klasifikace stromů. V Brehonském zákoně jsou například stromy rozděleny do čtyř kategorií, kde každé z nichž přísluší jiná pokuta za jejich nezákonné pokácení:

(1) Sedm náčelnických stromů
DairDub
CollLíska
CuileannCesmína
IburTis
IundiusJasan
OchtachBorovice
AballJabloň
(2) Sedm selských stromů
FernnOlše
SailVrba
SceithHloh
CaerthannJeřáb
BeitheBříza
LeamJilm
Idha?
(3) Sedm keřů
DraideanTrnka
TromBez
FincollBílá líska
CrithachOsika
CaithnePlanika
Feorus?
Crann-fir?
(4) Osm houštin
RaithKapradí
RaitVoskovník (Myrica gale)
AiteandHlodáš
DrisVřesovec
FraechVřes
EideandBřečťan
GilcochJanovec
SpinAngrešt

Brehonský zákon je mnohem pozdějšího data než ten, který se připomíná v Irských Triádách a podle nějž bylo nezákonné pokácení dvou z náčelnických stromů, lísky a jabloně, trestáno smrtí: "Tři věci, které nedýchají, za které je zaplaceno jen věcmi které dýchají: Jabloň, lískový keř a posvátný háj." Dá se to sice vysvětlit z básně na konci Crib Gablach ze sedmého století, ve které se vyskytuje seznam sedmi náčelnických stromů (ale jasan, tis a borovice jsou nahraženy olší, vrbou a břízou), za jejichž nezákonné skácení je pokutou kráva, případně tři krávy za celý háj. Domnívám se však, že tato báseň je novějšího data než Triády (i když starší než Brehonský zákon), a že trest smrti za poražení jabloně a lísky byl změněn na pokutu, která platila i pro další stromy. Podle středověkých glosaristů bylo slovo Neimhead, značící ušlechtilost nebo posvátnost, používáno pro krále nebo náčelníky, básníky a háje, a ve svém druhém smyslu, "důstojnost, hodnota" pro hudebníky, kováře, tesaře, krávy a církevní hodnostáře.

Komentátor Brehonského zákona vysvětluje "ušlechtilost" sedmi náčelnických stromů těmito poznámkami:

       Dub: velikost, urostlost a žaludy, po nichž tloustnou prasata
       Líska: oříšky a pruty
       Jabloň: plody a kůra vhodná k činění kůže
       Tis: dřevo pro výrobu nádob do domácnosti, hrudních plátů a pod.
       Cesmína: dřevo pro výrobu vozových ojí
       Jasan: dřevo používané na podpírání králových nohou (tj. na výrobu trůnů) a pro ratiště zbraní
       Borovice: dřevo pro výrobu kádí.

Zde se mimochodem projevuje vítězství Gwydionova jasanu nad Branovou olší v Cad Goddeu: jasan, původně vykázaný z posvátného háje, je nyní jediným stromem zmíněným ve spojitosti s královskostí, a olše byla degradována na selský status. Utilitářské stanovení ušlechtilosti stromů poukazuje na hluboké náboženské změny; tehdy, když mohla být hodnota jednotlivých stromů vyjádřena jako peněžní částka pokuty za jejich nezákonné poražení, byla anulována posvátnost háje a básnictví začalo upadat. Nicméně, když platil Brehonský zákon, musel si student básnictví, který se chtěl stát ollavem, zapamatovat starobylou poučku, zaznamenanou v Calderově Hearings of the Scholar, která obsahuje ještě další klasifikaci stromů:
"Cis lir aicme Ogaim? A iii .i. viii n-airigh fedha & viii n-athaigh & viii fidlosa. Ocht n-airigh cetus fernn, dur, coll, muin, gort, straif, onn, or. Ocht n-athaig .i. bethi, luis, sail, nin, huath, tinne, quert. Ar chuit a feda is athaig feda fidlosa olchema.
Kolik je skupin Oghamu? Odpověz tři, a to: 8 náčelnických stromů a 8 selských stromů a 8 křovin. 8 náčelnických stromů, předně olše, dub, líska, réva, břečťan, slivoň trnka, hlodáš, vřes. 8 selských stromů, a to: bříza, jeřáb, vrba, jasan, hloh, hlodáš (poznámka), jabloň. Podle svých písmen jsou všechny další stromy křovinami."

Stromy zde uvedené odpovídají stromům z O'Flahertyho seznamu, mezi které se vetřely planika, jilm, bílá líska a podobně. Nejmenované "křoviny" určitě zahrnují bez, rákos nebo kalinu, janovec a zimolez. Toto uspořádání podle ušlechtilosti je neobvyklé - jabloň a cesmína zde nepatří k náčelnickým stromům - a je možná spojeno spíše s řeckou abecedou o čtyřiadvaceti písmenech nežli s dvacetipísmenným Oghamem nebo jeho 25-písmenným rozšířením.

Tato problematika je velmi obtížná, a irští ollavové neměli zájem, aby její pochopení nezasvěcencům usnadňovali.



Poznámka:
Dalším pěticípým listem, používaným k posvátným účelům, byla mochna, která tvořila hlavní přísadu do kouzelných mastí středověkých francouzských čarodějnic. V jednom návodu je možné ji nahradit listem topolu, bezpochyby peticípého druhu. Stejně jako kosatec přidávaný do stejné masti (zřejmě kvůli květu se třemi okvětními lístky a červenými semeny obsaženými v trojhranném pouzdře) nemá mochna žádný toxický efekt, ale byla asi přidávána na počest Bohyně (spolu se sazemi a olejem nebo dětským sádlem), aby podpořila působení dalších ingrediencí: konkrétně petržele způsobující potrat, netopýří krve umožňující noční let, a vysoce toxického oměje, rulíku, bolehlavu a rozpuku jízlivého. Tyto recepty cituje slečna M. Murrayová v knize The Witch Cult in Western Europe (Čarodějnický kult v západní Evropě).

Poznámka:
Zde je zřejmě chyba, místo hlodáše má být cesmína.