Slíbila jsem, že vysvětlím, proč se tato stránka jmenuje právě Virtuální Nemeton, a ne třeba Chwiorydd Yr Uchelfar Homepage. K tomu je přirozeně zapotřebí především vysvětlit málo známé slovo "nemeton" a ukázat na jeho další etymologické souvislosti, o což se pokouším v tomto článku.

"Nemeton" (měl by to být střední rod, ale v češtině je už více zavedeno jeho skloňování podle rodu mužského) znamená doslovně "svatyni", posvátné, zasvěcené místo. Keltové tak označovali kultovní místo nikoli postavené lidskou rukou, ale ponechané samotné přírodě. Byly to posvátné háje a světliny, vyvýšená místa, často s pramenem či jezírkem. S. a P. Botheroydovi v Lexikonu keltské mytologie“ píší: Vesměs se jednalo o místa, která se již od přírody zvedala nad své okolí, nebo o část zemského povrchu, která byla jednak zasvěcena bohům, jednak buď v podobě země nebo vody ztělesňovala mateřskou bohyni nebo byla skutečným pied-a-terre božského principu. Tady mohlo jít o výměnu mezi reálným a nadpřirozeným světem, protože posvátné místo tvořilo střed mezi nimi, průchozí bod." Nemeton byl oproti uzavřenému, isolujícímu chrámu posvátným místem otevřeným do všech směrů, jeho prostor však mohl být rituálně vymezen valem a příkopem. Toto ohraničení, byť mnohdy jen symbolické, upozorňovalo nejen na nutnost překonání překážek při vstupu do posvátného prostoru, ale hlavně na "nebezpečí, obsažené v posvátnu, jemuž se vystavoval ten, kdo na toto místo vstupoval" (D. Třeštík: Počátky Přemyslovců). Zároveň si díky tomu lidé z nemetonu odcházející mohli hlouběji uvědomit, že se z místa setkání, poznání a prožitků vracejí do prostoru běžného života - potřeba takového vymezení je pro většinu z nás psychologickou nutností.

Jak je zřejmé z posledního citátu, který se týká zasvěceného návrší na Pražském hradě, kde stával již před založením prvních budov intronisační kámen českých knížat ("založení Prahy" Libuší a Přemyslem se může týkat spíše ustavení tohoto posvátného prostoru), byly přírodní svatyně běžné i v relativně novější době. V Indiculu superstitionum et paganiarum, seznamu pohanských obyčejů, určeném křesťanským duchovním i světské vrchnosti, pocházejícím nejspíše z poloviny 8. století, který přeložil a vyložil Č. Zíbrt (Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku, Praha 1894), se vedle kapitol De casulis i. e. fanis (O pohanských svatyních), De his, quae faciunt super petras (O tom, co dělají na výšinách), De fontibus sacrificiorum (O posvátných pramenech) a De incertis locis, quae colunt pro sanctis (O místech, která pokládají za posvátná) objevuje i kapitola De sacris silvarum, quae nimidas vocant (O svatých hájích, které nazývají „nimidas“). Jak mimo jiné uvádí Č. Zíbrt, "Grimm podal etymologii slova "nimidas" v ten rozum, že je to plural slova "nimid", (srv. latinské nemus - les)." S tímto výrazem souvisí jméno vesnice Nemi u Aricie (La Riccia), kde býval posvátný háj a svatyně Diany Nemorensis (Z lesa, Lesní). Háj v Nemi je ústředním motivem proslulé Zlaté ratolesti sira J. G. Frazera, jejíž český překlad vyšel v Mladé Frontě v roce 1994. Nemeton ovšem není pouze latinským slovem, podobný výraz se objevuje v dalších indoevropských jazycích.
Z výrazu nemet, nimid by se rovněž případně dala vyložit etymologie některých českých a moravských měst a vesnic. A. Bauerová ve Zlatém věku země Bójů (1988) píše: "Náměšť (na Hané, nad Oslavou) bývala spojována se slovem náměstí. Stará čeština však toto slovo nezná, říkávalo se rynk, rynek. Soudí se, že název pochází z jakéhosi předslovanského jména. Obdobně v Kutné Hoře kostel P. Marie na Náměti a v jižních Čechách vesnice Nemětice, Nemějice... Nabízí se souvislost s keltským nemet, nemeton, tj. sakrální prostor."

Proč jsme tedy pro pojmenování této stránky s podtitulem "druidské tradice a přírodní vědy" zvolili právě slovo „nemeton“? Byli jsme inspirováni myšlenkou zasvěceného prostoru uprostřed přírody, kde se člověk mohl setkávat nejen s posvátnem, ale i s těmi, kteří svatyni udržovali a žili v ní. Tato stránka má být místem setkávání dávného s novým, humanitního s přírodovědným, sakrálního s profánním, nemetonem, kde se všichni setkáváme jako žáci i učitelé, kde se učíme a jsme učeni, navzájem si pomáhaje na cestě poznání.